Co je lo fi hudba

V moderním světě se kvalita stala důležitou součástí našeho života, proniká do všech jeho aspektů a neustále zvyšuje laťku očekávání. Jsme zvyklí, že každý nový produkt by měl být lepší a dokonalejší než ten předchozí, a tato honba za ideálem se stala nedílnou součástí veřejného povědomí. Všude dominuje koncept High Quality, kde je kvalita to hlavní, ať už jde o technologie, jídlo nebo oblečení.

V audio technice dostal standard vysoké kvality samostatný název – Hi-Fi. Pro definování a udržování těchto standardů byly vyvinuty GOST, IEC a DIN a také nové formáty jako Hi-Res, DSD a WAV, které poskytují maximální čistotu a přesnost zvuku.

Paralelně s tímto trendem se však rozvíjela další kultura, která zpochybňovala potřebu tak vysokých standardů. Příznivci tohoto hnutí si kladli otázku: je skutečně nutné usilovat o takovou úroveň dokonalosti, když bez ní vše zní dobře? Tak se zrodila historie Lo-Fi – alternativní pohled na zvuk, kde není důležitá idealita, ale oduševnělost a autenticita.

Příčina a následek

V polovině minulého století byl hudební svět strukturován podobně jako dnes: byli lidé, kteří si hudbu užívali, a ti, kteří ji vytvořili. Byli lidé ochotní utrácet peníze za drahé stereo systémy a ti, kteří se spokojili s tím, co bylo po ruce. Dělilo se i mezi muzikanty: někteří šetřili peníze a čekali, až na ně přijde řada s nahráváním alba v profesionálním studiu, jiným stačila jednoduchá garáž.

Od té doby se mnohé změnilo, ale možná technické aspekty zvukového průmyslu pokročily vpřed. V 50. a 60. letech se aktivně rozvíjely žánry jako rock and roll, punk, rock a pop. Dobu prostupoval duch rebelie a hudba se stala jedním z hlavních prostředků vyjadřování názorů na důležité společenské a politické události. Každý nový nápad, který se dostal k masám, okamžitě vyvolal protikonfrontaci.

V této době začaly Hi-Fi standardy získávat popularitu a kulturní význam. Touha po dokonalosti a dokonalé kvalitě nahrávek se stala normou. Tento přístup ale nezůstal bez povšimnutí rebelů, kteří v tomto závodě za dokonalostí viděli něco umělého a zbytečného. Vzniklo hnutí Lo-Fi (anglicky Low Fidelity – „nízká kvalita“), které zpochybnilo standardy vysokého rozlišení a čistoty zvuku.

Lo-Fi se své nedostatky nesnažilo skrývat, naopak se staly jeho vizitkou. Jestliže ve studiích inženýři a producenti pilně hledali ideální zvuk, pak stoupenci Lo-Fi šli opačnou cestou. Nahráli své skladby na nejjednodušší zobcové flétny, což považovali za dostatečné k vyjádření jejich kreativity a nálady. Důležité bylo myšlenku předat a nezabalit ji do bezchybné, ale často bezduché skořápky.

Nápady Lo-Fi se ukázaly jako životaschopné a stále nacházejí odezvu. V jistém smyslu se tento směr stal opravdovým výrazem lásky k hudbě, kde hlavní není vnější lesk, ale samotná podstata. Svou roli však sehrály i standardy Hi-Fi, které vytvořily laťku, na které by Lo-Fi mohlo stavět a vytvářet svou vlastní jedinečnou estetiku.

Původ a popularizace

Nyní je téměř nemožné vysledovat přesný původ kultury Lo-fi. V prvních letech tohoto stylu zůstali jeho představitelé ve stínu a hudební kritici raději nevěnovali pozornost takovým „vzpurným“ trendům. Až do 70. let bylo Lo-fi spojeno především s garážovým rockem, punkem a folkem, který provozovaly především málo známé skupiny. Ale koncem 70. let se situace začala měnit, když se k tomuto stylu začali obracet uznávaní hudebníci.

Jedno z prvních pozoruhodných alb nahraných ve stylu Lo-fi bylo „Smiley Smile“ od Beach Boys. Přestože je nyní obtížné najít původní verzi tohoto alba, je známo, že v roce 2001 bylo remasterováno. Tento remastering ukazuje, že boj mezi Hi-Fi a Lo-fi pokračuje dodnes. Na jedné straně remastering umožňuje výtvorům najít nový život, ale na druhou stranu může být původní duch a atmosféra vytvořená hudebníky nenávratně ztracena.

Mimochodem, když mluvil o podmínkách nahrávání, zakladatel Beach Boys Brian Wilson v jednom ze svých rozhovorů hovořil o atmosféře a náladě, ve které album „Smiley Smile“ vznikalo. Toto album, stejně jako několik dalších nahraných ve stylu Lo-fi, získalo skvělé recenze od kritiků, ale bylo nadšeně přijato fanoušky. Jejich příklad inspiroval další hudebníky, z nichž mnozí jsou dodnes známí a milovaní.

V roce 1967 vydal Bob Dylan své osmé studiové album „John Wesley Harding“, které navzdory chladným očekáváním kritiků obsadilo první místo v britských žebříčcích a osmé místo v amerických. Zajímavostí je, že ačkoli bylo album nahráno ve studiu, demonstrovalo prvky Lo-fi, což lze považovat za jakýsi triumf tohoto stylu, který pronikl i do profesionálních nahrávacích studií. Podobný trend byl patrný v některých skladbách na „Bílém albu“ The Beatles, kde byla přítomna Lo-fi, možná jako výsledek vědomé volby nebo možná kvůli okolnostem. Toto album získalo popularitu nejen na Západě, ale také v Sovětském svazu, kde se píseň „Back in the SSSR“ stala kultovním hitem mezi mladými lidmi. Lo-fi se tak krok za krokem posouvalo mimo své původní publikum.

Paul McCartney nezůstal pozadu a v roce 1970, po rozpadu The Beatles, vydal své debutové sólové album, které se neslo v duchu Lo-fi. I přes kritiku se album stalo bestsellerem, což dokazuje, že nejdůležitější je odezva posluchačů, a ne hodnocení odborníků.

V 80. letech, s příchodem „nové vlny“ a indie popu, se Lo-fi stalo populární mezi jinými žánry. V této době začala vznikat nahrávací studia, která se specializovala na vytváření autentického Lo-fi zvuku. Toto období lze považovat za dobu, kdy si Lo-fi estetika získala masovou oblibu a rozšířila se do celého hudebního světa, pronikla do DIY projektů, ložnicového popu a dalších žánrů. Zvláštní pozornost v tomto období přitahuje postava Roberta Stevieho Moora, který je často nazýván „pradědečkem“ nebo „průkopníkem“ Lo-fi. Jeho domácí nahrávky na kotoučovém magnetofonu si získaly široké uznání, ačkoli sám Moore se nepovažoval za součást žádné kultury a nepřikládal použití technik Lo-fi příliš velký význam. Titul „průkopníka Lo-fi“ však přijal s povděkem a zanechal tak významnou stopu v historii tohoto žánru.

Digitalizace

S příchodem digitální technologie bylo mnoho hudebních stylů nuceno se přizpůsobit novým podmínkám, ale Lo-fi zůstalo věrné svým principům. Pro jeho vyznavače bylo jedno, na jakém médiu byla hudba nahrána, protože hlavní byla garážová atmosféra, opravdová upřímnost a bezprostřednost zvuku.

Lo-fi se stalo důležitou součástí hudební scény v 90. letech, kdy si kapely jako Nirvana získaly celosvětovou popularitu díky svému jedinečnému stylu, který odmítal přehnaný lesk a komerční zvuk. Lo-fi bylo ideální pro zprostředkování syrového a poctivého zvuku, který rezonoval s duchem doby.

V roce 1993, kdy se termín „Lo-fi“ poprvé objevil na obálce The New York Times, získal tento styl nové kolo uznání. Začalo pronikat do populární kultury a stalo se předmětem mnoha knih a článků, které se pokoušely pochopit jeho fenomén a popularitu. Přes zvýšenou pozornost a snahu o systematizaci se Lo-fi dále přirozeně vyvíjelo, osvojovalo si nové žánry a směry. Od indie popu po soft punk zůstal tento styl věrný své podstatě a pomalu vstřebával nové nápady a vlivy. Dnes Lo-fi nadále žije, zůstává důležitou součástí hudební kultury a inspiruje nové umělce k experimentům a hledání vlastního jedinečného zvuku.

Mírové podzemí

Lo-fi dnes není jen nahrávací styl, ale plnohodnotný hudební žánr, který zaujal své místo na moderní scéně. Pravděpodobně mnozí z vás již slyšeli o lo-fi hip-hopu – tato jedinečná hudba začala získávat na popularitě po roce 2000, stejně jako původní Lo-fi udělalo své první kroky v 50. letech. Na platformách, jako je YouTube a další weby pro hostování videa, můžete najít mnoho seznamů skladeb s názvem „hudba pro relaxaci“, „hudba pro studium“ nebo „hudba pro práci“, které představují moderní skladby v duchu „ložnice“.

Tento žánr je jakýmsi pokračováním downtempa – jednoho ze směrů elektronické hudby. Ale tvorba hudebníků v Lo-fi hip-hopu se málokdy omezuje na jeden žánr, což dává vzniknout mnoha variacím: Chillhop, Lofi chill, Jazz hop, Sleep Lofi Beat, Chillhop Vibes, Guitar Lofi Beat. Všechny tyto směry jsou moderními inkarnacemi právě toho Lo-fi. Stejně jako na počátku historie Lo-fi nikdo přesně neví, odkud moderní Lo-fi hip-hop pochází a kdo je jeho zakladatelem. Všeobecně se však uznává, že jedním z prvních představitelů tohoto žánru byl japonský hudebník Jun Seba, známý pod pseudonymem Nujabes. Zpočátku se jeho tvorba stala populární v Japonsku, ale díky rozvoji internetu si Lo-fi hip-hop našel své fanoušky po celém světě a komunita milovníků tohoto žánru se stále rychle rozrůstá.

Později měl významný vliv na vývoj a popularizaci žánru Australan japonského původu George Kusunoki Miller, známý pod pseudonymem Joji. Jeho tvorba ve stylu Lo-fi hip-hopu se stala jakýmsi pokračováním žánru, přičemž nabývala nových rysů a vzdalovala se kořenům původního Lo-fi.

Joji, stejně jako jiní moderní umělci, používá záměrně sníženou kvalitu samplů a vytváří ve svých skladbách jedinečnou atmosféru útulnosti a tepla. Na rozdíl od původního Lo-fi, kde byl klíčový protest a zpochybňování standardů, moderní díla tohoto žánru ponoří posluchače do stavu klidu a míru.

Lo-fi hip-hop získal svou vlastní subkulturu – je to jakýsi „uzavřený klub“ dostupný všem. Mnoho online vysílání s touto hudbou na YouTube shromažďuje miliony diváků. Chaty pod takovým vysíláním se staly místem komunikace, kde lidé sdílejí své myšlenky nebo se prostě podporují. Animace v japonském stylu, které tato vysílání doprovázejí, se staly charakteristickým znakem a symbolem moderního Lo-fi hip-hopu, zdůrazňující jeho propojení s japonskými tradicemi a kulturou.

Stručná historie Lo-Fi hudby

Abychom lépe porozuměli vývoji lo-fi hudby, je užitečné sledovat její vývoj v posledních několika desetiletích. Žánr, který je dnes nesmírně populární, ušel dlouhou cestu od svých skromných kořenů k mainstreamovému statusu. Pojďme se podívat, jak se lo-fi vyvíjelo od svého vzniku až do dnešních dnů.

2000: Zrození Lo-Fi

Zatímco popularita lo-fi hudby explodovala relativně nedávno, její počátky lze nalézt na počátku 21. století. Žánr byl průkopníkem několika prominentních hip-hopových umělců, kteří začali experimentovat se zvuky, čímž položili základy pro budoucí lo-fi. J Dilla a Nujabes jsou často uváděni jako zakladatelé osobitého lo-fi zvuku, zatímco MF Doom a Madlib také hráli významnou roli při formování stylu. Tito umělci přinesli do hip-hopu prvky, které se později staly základem lo-fi hudby: drsné, nedokončené zvuky, atmosférické samply a chladné beaty.

2010: Exploze popularity na YouTube

Lo-fi hudba explodovala v popularitě v roce 2010 díky YouTube. Platforma se stala místem, kde si fanoušci žánru mohli užívat nekonečné proudy lo-fi skladeb 24/7. Jedním z průkopníků tohoto hnutí byl kanál ChilledCow, který začal vysílat v roce 2017. Postupem času se ChilledCow přejmenoval na Lofi Girl a získal obrovské publikum čítající přes 11 milionů odběratelů. Následovaly další kanály, které svým divákům nabízely nekonečné seznamy skladeb „chill study beats“ a podobné relaxační hudby. Dalším oblíbeným kanálem byl Chillhop Music, který přilákal přes 3 miliony odběratelů. 2020: Lo-fi jde do hlavního proudu.

S nástupem lo-fi se tento žánr stal nedílnou součástí globální hudební scény. Mnoho lo-fi umělců dosáhlo mezinárodního úspěchu. Například skladba Joeyho Pecorara „Finding Parking“ byla uvedena na multiplatinovém albu Adele „30“, což naznačuje, že lo-fi vstoupilo do hlavního proudu. Japonská zpěvačka a bývalá youtuberka Joji, která začala svou kariéru vytvářením lo-fi hudby, má nyní na Spotify přes 30 milionů posluchačů. K popularizaci žánru významně přispěli i další slavní lo-fi umělci jako Eevee, Idealism, j^p^n a Jinsang.

Dnes lo-fi není jen styl hudby, ale celá kultura spojující miliony posluchačů po celém světě.

Jak používat hudbu Lo-Fi

Lo-fi hudba se svým charakteristicky relaxačním zvukem se stala oblíbenou volbou pro ty, kteří chtějí svému obsahu dodat útulnou a uklidňující atmosféru. Tento žánr je skvělý pro různé typy videí.

Vytvoření relaxační atmosféry

Lo-fi hudba je ideální pro videa, jejichž cílem je vytvořit relaxační a uklidňující atmosféru. Často se například používá v obsahu souvisejícím s meditací, jógou nebo zdravým životním stylem. Takové pozadí umožňuje divákům lépe se soustředit a relaxovat a navodit tu správnou náladu. Kromě toho lze lo-fi skladby použít ve vlogech a živých přenosech na platformách jako Twitch, kde pomáhají vytvořit uvolněnou atmosféru pro interakci s publikem. Příkladem je kanál Pick Up Limes, který doplňuje svá videa s veganskými recepty o tento typ hudby.

Podpora stylového a kreativního obsahu

Lo-fi beaty jsou často vybírány pro stylová videa, kde je kladen důraz na vizuální a emocionální aspekty. Jsou vhodné pro různá témata, od objevování nových míst až po předvádění módního vzhledu. Lo-fi taková videa skvěle doplňuje a dodává jim jemnost a hloubku. Travel bloggeři jako Sam Calder často ve svých videích používají lo-fi beaty, kde se úžasné záběry exotických míst dokonale snoubí s atmosférickou hudbou. Lo-fi je tedy všestranný nástroj, který lze použít k vytvoření různých nálad ve vašem videoobsahu, ať už jde o klid a relaxaci nebo styl a sofistikovanost.